31.3.2009 - TAK!… To je dost, že jsem konečně našla čas sem něco napsat. Ale péče o dva koně a psa mi zabere veškerý volný čas... :-)
Nicméně založit tyto stránky jsem moc chtěla (vděčím za to mému šikovnému bratrovi, který umí hezky programy na webovky) hlavně kvůli Racíkovi.
Proč?
Racík (Racer) je americký klusák, v květnu bude dědouškovi už 21 let (*1988), ale bohužel bude už 2 roky slepý. To je právě ono!
Racík v květnu 2007 vážně onemocněl. Nejdříve mu oči jen slzely, více levé, ale protože mu teklo z obou očí a protože to vypadalo stejně jako jara předtím, domnívala jsem se, že to bude jen nějaká alergie, která za 3 dny přejde. Ale nebyla!
Po týdnu jsme zavolali veterinářku, která zprvu konstatovala jen nějaký zánět nebo infekci, předepsala kapky a vše mělo být za pár dní v pořádku.
Prvních pár dní vše vypadalo slibně. Ale asi po týdnu se oči opět zhoršily, levé se dokonce zalilo bílým zákalem (asi jako mléko). Přivolaná veterinářka diagnostikovala ZELENÝ ZÁKAL (GLAUKOM).
Glaukom je, laicky řečeno, zvýšený nitrooční tlak. U lidí se dá léčit, ne vždy úspěšně, ale především je to léčba dlouhodobá a čím dřív se na tuto nemoc přijde, tím lépe.
U Racíka se přišlo až pozdě! Veterinářka mu nedávala šance, že neoslepne.
Byla to vážně rána, nevěděla jsem co s ním bude. Je to přeci jinak úplně zdravý kůň. Pořád vypadá skvěle! Tak jsem se chytla stébla a zavolala jiného veterináře, jestli by něco nevymyslel. Teď už vím, že to byla chyba, čímž bych se také ráda omluvila naší veterinářce za „nedůvěru“, ale tenkrát to bylo vážně jednání v bezmocnosti!
Veterinář Racíkovi napíchal během 3 návštěv několik injekcí do očních víček, a po poslední návštěvě pronesl, že teď musíme už jen čekat! Ale nic se nezměnilo! Racíka oči evidentně bolely. Na levém oku byl zákal tak hrozný, že už na něj neviděl a pravé oko se také stále zhoršovalo.
Nejvíce mně vystrašila ta možnost, že tlak v očích stoupne natolik, že se mu oči samy vytlačí z důlků!!! Tudíž mně okolnosti donutily opět zavolat naši veterinářku, která poradila oči vyoperovat. Tuto operaci v okolí Prahy muže provést jen MVDr. Krupil. Domluvili jsme první operaci levého oka. Vím, že operace obou očí najedou by Racíka asi ušetřila pár dní bolestí, ale na pravé oko Racík tehdy ještě viděl. A tak jsme mu ho zatím nechali aby do té slepoty nespadl tak najednou. Možná to byla chyba, ale to by nám řekl jen Racík.
Nicméně po pár dnech Racík přestal vidět i na pravé oko a tak se domluvila druhá operace.
Do všeho jsme šli s tím, že nevíme jak to dopadne. Racík si prošel své a my s ním. Je ho léčba nebyla zas tak dlouhá (asi 3 měsíce), ale náročná jak finančně, časově tak i organizačně. Sehnat některé předepsané léky nebylo lehké a shánění bylo nejedno.. Myslím, že si těžko někdo dovede představit co jsme spolu prožili..No ale je to za námi!
Teď je Racík bez očí, nic ho nebolí, pořád je to krásný kůň, nevím jak to dělá!!!
Někdy bych do něj chtěla vidět víc, jak se cítí. Myšlenek o tom, jestli ho životem bez očí netrápím, bylo už tolik… Hranice mezi „dát mu šanci“ a „trápím ho“ je tak úzká, že ji já (jen člověk) nedovedu odhadnout. Ale na druhou stranu, je to kůň. Nechápe, že svět okolo něj je dál stejný, jen že on ho nevidí. Prostě to bere tak, jak to je…
Za ty dva roky se Racík dost změnil. Naučil se více poslouchat, dokáže třeba poznat, že prochází kolem auta. Chodí s kamarády do výběhu, kde tráví skoro celý den a přestože vystřídal už více výběhů, vždy se rychle naučil v něm pohybovat. Dokonce občas Racíka vezmeme na vyjížďku. Naučil se reagovat na jezdce a teď už zvládne i obtížnější terén.
Ikdyž mnozí z Vás asi mají pochybnosti a považují mně za tyrana, vážně si myslím, že se Racík má hezky a že ho život stále baví.
A teď zpět na začátek…
Píšu to hlavně proto, že třeba někdo z Vás má doma taky takového koníka, který je nemocný stejně jako byl Racík a neví si s tím vším rady, stejně jako tehdy já. Tak tady je taková malá ukázka, že to jde. To, co Racík všechno zvládl a jak se s tím životem popral, ikdyž skutečně měl život trumfy, je úctyhodné. Není to námi okolo, ikdyž to nebylo a není lehké, ale je to „tím“ Racíkem.
25.11.2008 - Tak už si snad konečně Clash a Racík našli nový domov sice na druhý pokus, ale vypadá to, že se jim tam libí a jsou spokojeni. Po půl roce se kluci přestěhovali z Mořinky do Kozolup, kde byly asi týden a hledali jíné misto (špatná dohoda, škoda no). Nakonec se našlo pěkné místečko (dost podobné bývalému klusáckému středisku na Mořince) v Hlásné Třebáni. Koníci tam jsou klidní a snad si rychle zvyknou na nový výběh (hlavně Racík).
9.9.2008 - To si takhle jednou jdeme na vyjížďce, vpředu
jde Míša se svýma ušima a Ivčou, za ní z cela inteligentně vykračuje
Racík na kterým sedím já (jak prkno) a nechávám to na Racikovi (Protože
Racík to ví stejně nejlíp kdy se kam jde a jak) no a jako poslední si to
vykrucuje ta fajnovka "Clash" kouka úplně všude možně a přemýšlí
čeho by se mohl leknout. Takže když se pak na cestě náhle objeví
"větev" která tam zaručeně nikdy nebyla tak jí prostě Míša
obejde, Slepý Racík přejde úplně normálně. No a pak Clash... tak jako
co může udělat takovej Clash že jo. Eště když vemu v úvahu že ta větvička
byla vysoká cca 3 cm. No prostě kdyby oni jen škrtnul, ale když se o ni
skoro zabije tak to prostě neni možný, že jo no. To je tak stručně vše.
Já zas někdy něco napíšu. Děje se toho hodně akorát, že když už to
tam trochu znáš tak ti to většinou přijde normální
20.7.2008 - Co říct ... No Clash je Svůj a Racík je Chudák, Ale jinak jsou oba uplne "NORMÁLNÍ"!!! (Asi jako všechny zvířata mojí Sistery) :-x
18.3.2008 - mě vodvez ne ! (Sistera, kdekoliv a kdykoliv)
Zprávu poslal Btihin | trnkto@seznam.cz | http://www.btihin.wz.cz
Zkouška, doufam že sem aspon nekdo napiše a že to bude fungovat :-)
Zprávu poslal pluhy
To psal nějaký malý čuník :)
Přidání zprávy
